Rodové zátěže : nepřijímání partnerů našich dětí

Nepřijímání partnerů, které si zvolili naše děti patří jednoznačně k významným kumulujícím se zátěžím v našich rodech. Maje milovaná maminka nepřijala mou první ženu od prvního okamžiku. Rodiče mé druhé partnerky moji existenci, v podstatě, popírají. Dnes jsem vedl párovou terapii. Klientova manželka pochází z Ruska. Tchán je proklel a tchyně si došlo k uvědomění a nápravě až po třetím dítěti. Ufff Ufff. Vnímáte to také? Nějak ty energie zhoustly, není-liž pravda? 

Žena, jež má dvě vysoké školy, pracuje jako obětavá lékařka není pro jejich syna, bez VŠ vzdělání, dost dobrá a to navzdory faktu, že mu porodila tři krásné holčičky. Co asi přišla do jejich rodu "rozbít"?!

Klient najednou sděluje, že jeho maminka má také dva vysokoškolské diplomy, otec rovněž adekvátní vzdělání nemá, a také byla (jeho maminka- otcova partnerka) nepřijata stejným způsobem. Jak mají děti řešit své nastavení, předané rodiči, kumulované rodové zátěže a do toho bojovat s ne-přijetím, ne-podporou, ne-oporou a ne-schopností předků převzít odpovědnost za své životy? Mnozí z nich se hroutí, nerozumí takové ne-přízni osudu a mnozí uvažují o sebevraždě, protože nejsou sto takovou tíhu unést....

Co se v těchto nastaveních děje s rodem? Autoregulační mechanizmus rozhoduje o pohlaví potomků, o neplodnosti či o onemocnění členů, vnášejících největší zátěž. Snaží se udržet potomky života-schopné, a někdy to ani při nejlepší vůli prostě nesplňuje naši představu o tom, co životaschopnost ještě je a co již není. Život si hledá cestu a i nejmenší potenciál je využitý. A tak zachrání rod opuštění rodné země a smísení genů, jindy je to narození postiženého dítěte a jindy taková tragédie, která rodem doslova otřese a uvolní neřešitelná karmická zapletení...

Lze takový stav zmírnit či dokonce vyřešit. Ale jistěže :) Zapomeňte na všechny křivdy, na všechny absentující matky v dětství, na všechny ty kritiky, na pocity marnosti či na život paralyzující ne-lásku...Začněme všichni přijímat sami SEBE teď a tady, a to bez výhrad. Ano, jsem omylný a chybující. Přesto se přijímám a plně miluji. Ano, jsem ztroskotanec co selhal a nenaplnil pravzorové představy. I přesto jsem získal mnohé zkušenosti -pro sebe i potomky-a tak se mohu bez obal milovat, neboť někdo musí i ty slepé uličky projít. Většinou jsou to právě ti nejsilnější v rodu. Ano, jsem černá vrána, ale jsme si již vědom, že takto konám pro svůj rod největší oběť a dobro, neboť rozbíjím staré nefunkční přesvědčení a lpění. Proto se mohu bezvýhradně milovat a nikomu se nemusím zpovídat. Začne-li se každý přijímat s láskou a bez dalších nároků, automaticky porozumí a začne přijímat i všechny ostatní. Dle mne, je toto právě ta nejpřímější a nejrychlejší cesta k sebe-nápravě. Porozumění vyššímu plánu, vyšší perspektivě, kolektivnímu propojení nevědomí a synchronicita impulsů z něj vycházejících. Impulsů, na něž každý musí zareagovat. Jako automat řízený autopilotem : nesnášeli mě, já tě také nesnáším! Nebo jako vědomá lidská bytost: nesnášeli mě, dobrá, měli tolik nevyřešeného nákladu, že je zajímalo pouze přežití, ale co to má společného s tebou tady a teď? Zhola nic. Neděje se to teď a již to vím. Přijímám se navzdory tomu, že si druzí do mne projektovali svou vlastní nesnášenlivost. Bylo to jejich, ne moje A tak ti ani nemám, co předat a přijímám tě. Přijímám sebe i tebe i všechny, v naší dokonalé nedokonalosti :)

Přeji vám všem VŠE dobré :)

Radomír - Institut rodové kultury

Více informací můžete získat zde